ScioCíle v praxi: tentokrát ze Stodůlek

Jedním z míst, kde je to dobře vidět, jsou projekty. Děti v nich pracují s reálnými tématy, vycházejícími ze ScioCílů, respektive ze sciokamenů. Zkoušejí různé cesty, chybují a učí se přemýšlet o tom, co jim funguje – a proč.

Ve ScioŠkole Stodůlky si děti nedávno prošly projektem Posiluji svou fyzickou a mentální odolnost. Po teoretickém úvodu do problematiky odolnosti přišla praxe: výšlap k řeporyjské skále,  společné posilování, trénink otužování. Každý účastník si dal nějakou osobní výzvu na dobu projektu (5 týdnů). Odolnost tu nevznikala z teorie, ale z prožitku – z práce s únavou, nepohodlím i podporou ostatních.

V dalších projektech se děti učily pracovat s chybou a nejistotou (Pracuji s limity svého poznání). V aktuálním projektu Umím se učit systematicky a efektivně si děti konkrétně zkoušejí přijímačkové situace: pracují s časem, řeší úlohy pod mírným tlakem, hledají strategie, jak se nezaseknout, a učí se, co dělat, když přijde stres. Díky tomu jdou k přijímačkám s větší jistotou a vědomím, že ví, co je čeká a jak na to reagovat. Důležitou součástí je i setkání s loňskými deváťáky, kteří otevřeně sdílejí, co jim u přijímaček opravdu pomohlo a co by dnes udělali jinak.

Podobně smysluplně probíhá i výuka Komunikace. Podle Jarky Tykalové z vedení Scioškoly Stodůlky se děti neučí psát a číst proto, že „se to musí“, ale proto, že chtějí něco sdělit, obhájit nebo vysvětlit. Jazyk je tu nástrojem myšlení a porozumění – a právě proto dává učení smysl i mimo školu

Jak ScioCíle žijí v dalších ScioŠkolách? V každé trochu jinak, podle svého kontextu, dětí i průvodců, ale vždy se stejným cílem: aby učení dávalo smysl a mělo přesah do skutečného života. V příštím díle to poznáme v reportáži z další školy.