Pampeliškový med, drahé kameny a fyzika, která vypadá jako kouzla aneb jak se učí v Ostravě

Jedno z dětí přineslo do školy kameny ze soukromé sbírky. Děti ve třídě si je předávaly z ruky do ruky, prohlížely si je a povídaly si o nich. Jiný týden přišel další žák s pampeliškovým medem, který si sám vyrobil. Kdo chtěl, ochutnal.

Takhle vypadá prezentace v 1. trojročí ostravské ScioŠkoly. Děti představují témata, která je zajímají, a ostatní si je mohou nejen poslechnout, ale i osahat, očichat nebo ochutnat.

Čtení, které začíná dřív, než otevřeš knihu

Stejný duch je cítit i ve čtenářském klubu druhého trojročí. Děti byly v knihovně i v knihkupectví Luxor v Avionu, kde si mohly knihy volně procházet, listovat, osahat si hřbety. Některé si sedly na zem a začaly číst. Čtení berou v ostravské ScioŠkole vážně a od základu: nejdřív si povídaly o tom, po jaké knize sáhnou nejraději.

Fyzika, nebo kouzla?

A pak je tu věda. Děti stavěly duhový most, vyráběly magnetického ježka a zkoumaly vodní štít. Něco se přitahovalo, něco odpuzovalo, něco teklo jinak, než čekaly, a občas nebylo úplně jasné, jestli se koukají na fyziku, nebo na kouzla. Ale správný vědec se nespokojí s tím, že něco funguje. Tak to zkusily znovu. Měnily podmínky, přidávaly, ubíraly, porovnávaly výsledky a ověřovaly, jestli to vyjde i podruhé. A mezi pokusy si vyměňovaly nápady, pomáhaly si a postupně přicházely na to, jak svět kolem nich funguje. To je bavilo snad stejně jako samotné experimenty.

Svět, Já, Vztahy, Budoucnost

Celá škola pracuje se čtyřmi předměty: Svět, Já, Vztahy a Budoucnost. Ve Světě se děti učí pracovat s informacemi, číst, psát, počítat. V Já zkoumají vlastní emoce a diskutují o postojích. Ve Vztazích řeší, jak vycházet s druhými. A v Budoucnosti pracují na skutečných projektech, jejichž cílem je něco změnit. Zatím začínají od věcí ve škole samotné. Všechny čtyři předměty vycházejí ze ScioCílů, sdíleného rámce všech ScioŠkol, který v každé škole žije trochu jinak, podle dětí i průvodců.

Svobodná hra není volno

Rodiče se občas zastaví u pojmu svobodná hra. Jako by to znamenalo, že se děti nic neučí. Ale to tak vůbec není. Jedno jarní dopoledne při svobodné hře děti vyjednávaly, kdo hraje co a za jakých podmínek. Řešily spory, střídaly role, přizpůsobovaly se, ustupovaly a zároveň trvaly na svém. Průvodce byl nablízku, ale nezasahoval, dokud to nebylo potřeba.

Pampeliškový med na lžičce, sezení na podlaze knihkupectví, magnetický ježek na stole, spor o pravidla hry. Takhle ScioCíle žijí v Ostravě.